BLASSENweb - ZAPOVĚZENÁ HORA BOHŮ: A HVĚZDY POTEMNĚLY...

Přízračné, hypnotizující světlo měsíce v úplňku stékalo po náhrobním pahorku dolů k sochám, ozařovalo je zezadu a dodávalo jejich kolosálním postavám punc tajemnosti. Kamenná zpodobnění bohů, lidí a zvířat vytvářela na pozadí jasné oblohy obrovské černé siluety. Obřadiště zaplňoval dav věřících. Lidé se tísnili okolo vysokých ohňů sálajících z rozměrných kovových mis. Noví a noví příchozí se nedočkavě tlačili dopředu. Jejich mihotající se stíny tančily po nízkých kamenných blocích, do nichž bylo vytesáno svaté právo, plazily se po dláždění a podstavcích s reliéfy.

Náhle nastalo naprosté ticho. Král se postavil naproti oltáři. Zvedl ruce k noční obloze. Jeho plášť se vzdouval v prudkém větru. Napětí se zvyšovalo. Modlitby z nesčetných úst začaly stoupat k nebesům. Zazněly trumpety. Jasně a pronikavě. Do jejich zvuku se vmísilo podivné dunění přicházející odkudsi shora. Hřmot a hukot sílily. Vrchol hory se začal otřásat. Zdálo se, že sochy budou svrženy ze svých kamenných trůnů a zřítí se na hlavy poutníků. Zvedl se silný vichr. Obrovský oblak prachu zahalil svatyni. A hvězdy potemněly. Co se stalo pak, zůstává záhadou. Ten krátký úsek několika hodin mezi půlnocí a svítáním je obestřen tajemstvím. Jindy tak mnohomluvné texty té doby zatvrzelé mlčí. Dochoval se jen stručný náznak. Samotní bohové v této výjimečné chvíli údajně předvedli, že disponují ohromnou mocí. Jak? Co se na otevřeném prostranství svatyně stalo? Víme jen, že poté, co slunce zcela pozlatilo krajinu, se královi poddaní spokojeně rozešli do svých domovů. Šťastní, že byli svědky naprosto výjimečné události. Přesvědčili se, že bohové jsou stále přítomní, a usoudili, že si tak i nadále mohou být jisti jejich přízní a ochranou.