BLASSENweb - Romantika nočního hřbitova

Řady křížů všude kolem,
„Romantické, nemyslíš?“
Táži se nad mrtvých polem.
„Lásko kdy mi odpovíš?“

Odpovědi nedostávám,
tisknu její chladnou ruku.
K boku se jí přitiskávám,
napjat jak tětiva luku.

„Lásko, lásko miluji tě!“
opakuji zas a znova.
Ona však je jako dítě.
Neposlouchá moje slova.

Proč se na mě nedívá?
Tak chladná, tak studená.
Vůbec není vášnivá,
byť držím její ramena.

Moje oko něco hledá.
V očích bledých odraz měsíčního svitu,
bledá tvář, tak bledá.
A ty chladné rty nekřičejí po soucitu.

Její chladné rty jsem líbal,
pak roztrhl jsem její šaty.
K tomu slavík tiše zpíval.
Hlína padá od lopaty.

Nechtěl jsem se toho lekat.
Tak podivný v těch očích kal,
i když to jsem mohl čekat,
nežli jsem ji vykopal.

Po krku teď šel jsem dolů.
Její prsy jsem pak zlíbal.
Svět se s námi točil v kolu.
Já vzrušením div neomdlíval.

Kůže lehce nažloutlá,
místy černá, prožraná.
Jazyk v ústech uhnívá,
hra přírody zahraná.

Vylezli z ní pak dva červi.
Byli tlustí jako palec.
„Tohle žádá silné nervy!“
Jeden z nich zas dovnitř zalez.

Dovnitř jsem ho následoval,
průzkumníka pustil vpřed.
Rychle jsem se pohyboval.
V těch místech měla hnusný vřed.

Tak a je to hotovo.
Nechť teď vezme si jí zpátky země.
Někdy přijdu nanovo.
Do neplodných útrob já zapustil své sémě.

Autor: Petr Harmáček