BLASSENweb - Před smrtí

Láska ti rve a trhá srdce.
Je zlá, nelítostná.
Je jemná a krásná.
Tvůj hřbet je tíhou lásky drcen.

Růže leží zlomena pod stolem,
Nikdo není, by ji zdvihl,
kde náhle lásky stín se mihl.
Jsi sama, jsi v moři atolem.

Té růže trny zabíjí tě,
jak ostří nože zkrvavené,
jak zuby šelmy vypuštěné.
Teď sama jsi bezmocná, jak dítě.

Však láska těší, léčí, zabíjí…
Když smrt se pomalými kroky blíží,
náhle nenávist, co kov tě tíží.
Pak láska náhle pomíjí.

Pár krve kapek na polštáři
utkvělo a stéká dolů,
co voda modrá k námořnímu molu.
Na konci tunelu již bílé světlo září.

Smrt odchází, když práci dodělá.
Tvá paže k zemi klesá,
Nenávisti srdce plesá,
neb s tebou teď tu láska zemřela.

Autor: Petr Harmáček (Harmy)