BLASSENweb - Píseň Veronice

Bůh stvořil náš svět za sedm dní.
Žena je to nejkrásnější stvoření.
Eva byla první ženou,
Muži však pastí nastraženou.

Bůh shlédl si ji a pak dí:
„Nechť žádná není krásnější.“
Však přece si pak uvědomil,
To tvrzení že byl jen omyl.

Že může ženu vylepšit,
„Ještě krásnější teď může být,“
zanesl Bůh v kroniku
a stvořil pak Veroniku.

Její oči planoucí,
v nichž muži jsou ti tonoucí.
Její rty vybízejí k líbání.
Nikdo, nikdo jí v tom nebrání.

Ladné křivky toho těla,
jak by vábit oči chtěla.
Jak oči moje mučené,
tak i srdce soužené.

Však láska jenom v očích není,
Nešetří mne utrpení.
Cítím prázdno ve své duši,
Srdce mi však prudce buší.

Miluji, miluji a budu dál,
by kdo chtěl, co chtěl udělal.
Byť ručka času dotiká,
Věčně jen Veronika.

Autor: Petr Harmáček (Harmy)