BLASSENweb - Jiná krajina

Hlavou jdou černé myšlenky,
pak do nosu nasládlá se vkrádá vůně.
Náhle pak připadám si lehký,
jak silný král, když sedí na svém trůně.

Já jsem si pocit slasti vychutnal.
Ta vůně mámí, co vůně dřeva v lese.
Pak zvonek jak by z dálky zacinkal.
Ten zvuk teď prostorem se nese.

Tenké plynou proužky kouře,
bílé obláčky páry stoupají z konvičky.
V kradmém světle mizí nouze.
Do uší se tiše linou tóny klidné písničky.

Ta melodie uvolní tě,
když nebráníš se tomu.
Pak´s bezstarostný jako dítě.
Nechceš pak již více domů.

Tenký proud čaje z konvičky vytéká.
Lahodný čaj já piji zas.
Mé srdce tiše křičí heureka.
Však in vino veritas.

V hlavě tak nádherně prázdno,
teď na nic myslet nemusím.
Už není těžké definovat krásno,
když tu sedím, hned na jazyku vzniká rým.

Za oknem se chumelí.
Bílé vločky slétávají a hrají si.
V mé duši zvláštní veselí,
jako ten sníh, co zimě ulpěl na líci.

Uprostřed smogu ošklivého města,
jak něco nového, když začíná,
je místo tady z přesladkého těsta,
vprostřed šedi betonu, tu stojí Jiná krajina.

Autor: Petr Harmáček (Harmy)