JAK JSEM SE STAL PĚŠÁKEM

Na jednom z těch stromů žil můj prapředek.
Uprostřed seděl vládce.
Každý se bál jeho síly.
Nosily mu nejlepší plody.
Pán a vládce se nemusel ani pohybovat.
Měl všeho dost a pouze ukazoval co mu mají podat.
Na vrcholku stromu rostl zvláště hezký plod.
Můj prapředek se pro něj vypravil a chtěl si ho nechat pouze pro sebe.

Vládci se to nelíbilo.

Vypravil se za drzým poddaným.
Větev je oba neudržela a spadli na zem.
S hora všichni hleděli co se děje,nikdo nikdy neměl předtím důvod slézt dolů.



Na stromech bylo jídla dost.

Při pádu ho praštil klacek do hlavy.
Nechtěl o svou kořist přijít a postavil se vládci na odpor.
Popadl klacek a začal s ním mávat,pro všechny to bylo něco nového,s ničím podobným se ještě nesetkaly.
Dole stál můj prapředek s klackem v ruce a v druhém ovoce o které nechtěl přijít.

Proti němu stál vládce který měl taktéž strach.

Nikdy nikoho ještě s klackem neviděl.
Poddaní se v korunách stromů třásli strachem co se bude dít.
Třásly větvemi až všechny plody spadly na zem.
Dole stál můj prapředek, praštění větví, v rukách klacek a ovoce.
Veškerá úroda byla na zemi.
S bývalým vládcem se domluvily.
Bývalý vládce dostal za úkol to nadělení hlídat.
Postupně začaly z korun padat zesláblé samičky a potom ostatní.

Od té doby se i já hlásím k pěšákům.

Vrchnost zůstala nahoře kde se třepe a stále tvrdí že těm dole vládne.