Internet v horkých bodech

Hot-spot technologie je známá již minimálně osm let, dokonce se v omezení podobě objevovala ještě před nástupem bezdrátových sítí Wi-Fi, ale teprve s nimi se z tohoto řešení stal opravdový fenomén. Průkopníkem byla americká firma Nomadix, která se dodnes zabývá nejen vývojem a výrobou inteligentních hot-spot směrovačů, ale také souvisejícími oblastmi – propojováním operátorů a licencováním.

Co je to hot-spot

Idea je velmi jednoduchá – přijdete jako obchodní cestující do hotelu nebo navštívíte oblíbenou restauraci, zapnete svůj notebook, spustíte prohlížeč a surfujete na internetu.V závislosti na obchodní politice daného zařízení pak může být tato služba zdarma, případně můžete platit za přenesená data, dobu strávenou připojením anebo si zvolit i několik variant podle vkusu a potřeb zákazníka či provozovatele.

I když se bezdrátové připojení může jevit jako snadná záležitost, technické řešení je velice složité. Zákazníci většinou nejsou zkušení počítačoví znalci, stejně tak by v případě složitých nastavování často nepomohla ani obsluha na recepci v hotelu nebo číšník. Proto musí poskytovatel technologie vyřešit několik zásadních problémů:

dostupnost – dříve musel zákazník v blízkosti ethernetouvou zásuvku, s nástupem bezdrátových připojení ale tento problém v podstatě vymizel. Nové operační systémy také automatický ukazují dostupné služby, případně se umí i automaticky připojit.

Automatické připojení – uživatel si nebude pro každé připojení nastavovat různé IP adresy, proxy servery, stránky atd. Nejlepší hot-spot řešení poznáte také podle toho, že uživatel může mít na svém počítači nastavenou libovolnou IP adresu, proxy server či úvodní stránku, a přesto se mu okamžitě po otevření prohlížeče objeví úvodní stránka služby nebo daného zařízení (hotelu, restaurace, …).

Autentizace a autorizace – systém musí poznat, kdo se odkud připojuje, musí být schopen umožnit všem uživatelům přístup nejen na stránku, kde vyplní přihlašovací údaje, číslo platební karty apod., ale také optimálně zpřístupnit další služby i neplatícím zákazníkům – stránky hotelu či restaurace, rezervace míst, jídelní lístek, objednávky, na letišti pak například i přílety a odlety letadel s registrací pro možné informování o vlastním letu, stránky partnerských organizací a podobně.

Účtování a tarifikace – správné řešení musí umožňovat flexibilní škálu možných způsobů placení a tarifních plánů (včetně možnosti připojení zdarma). Musí umět nejen přijmout platbu z platební karty (a zkontrolovat ji), ale rovněž to musí být možné například pomocí platebních kupónů (podobně jako u mobilních telefonů). Může se i přímo spojit s informačním systémem podniku, a třeba restaurace tak může tisknout přihlašovací údaje automaticky na účtenku a dávat kredit podle projedené sumy. U nejchytřejších systémů můžete platit i pomocí PR (placených) SMS zpráv, fakturou a nebo třeba pomocí tzv. barevných linek, kdy se peníze poukáží z telefonního účtu zavoláním na dané číslo.

Důležitá je také flexibilita v návrhu tarifních plánů –

účtování může být časové (po minutách. Hodinách dnech, měsících či roce), objemové (za přenesené mega- či gigabajty), případně speciální, dané různou kombinací (např. prvních deset minut a maximálně deset megabajtů zdarma, každá další minuta jednu korunu, při koupi pěti a více hodin pak 30% sleva a dvakrát vyšší rychlost, …).

Výrobce technologie si musí dávat pozor i na to, jestli řešení opravdu umožňuje vše, co slibuje. Zejména u produktů z Dálného východu bývá velmi časté, že kupříkladu není možné přeložit do lokálního jazyka přihlašovací formulář, že je vyžadován jen jeden typ prohlížeče a nebo že maximální rychlost se dá obejít tím, že se najednou stahuje více datových toků a jeden uživatel tak dokáže zahltit celou síť. Systém musí umožňovat také centralizovanou správu – při větším množství přístupových bodů by jejich administrace jinak způsobovala ohromné problémy.

Co naštěstí nebývá problémem, je pak rušení – tyto sítě se staví většinou uvnitř budov, případně v přilehlých areálech, vzdálenosti se pohybují v řádu maximálně stovek metrů a tam, kde by byl signál přece jen příliš slabý či rušený, lze většinou snadno nainstalovat další přístupový bod (v dnešní době se dají pořídit za tisíc korun) a zkvalitnit tak služby zákazníkům.

Restaurace, hotely, letiště … a co dál?

Již byla zmíněna nejčastější místa, kde se hot-spoty nejčastějí využívají – je velkou ostudou, že naše největší letiště (Praha-Ruzyně) jako snad jediné v moderním světě není stále touto technologii vybaveno.

Dalším problémem je pak způsob prodeje v českých hotelích a restauracích, neboť hodně majitelů si zřejmě stále ještě neuvědomuje obchodní potenciál této služby. Téměř všichni se totiž snaží na této službě vydělávat přímo, v hotelích v Praze je běžná cena za jeden den připojení 1000Kč. To je často ale nepřijatelné i po zahraniční obchodníky. Přitom v USA již před dvěma roky vypočítali, že návštěvnost hotelu se po zavedení bezdrátového internetu v průměru zvýšila o 10%. Jestliže noc ve špičkovém hotelu v Praze stojí 3000-6000Kč, tak i jediný host získaný díky nabídce internetu (optimálně zdarma pro hosty, alternativně s možností příplatku za vyšší rychlost) by za svůj pobyt na internetu přinesl hotelu víc peněz, než z této služby mají nyní.

Podobné je to i s restauracemi – většina ředitelů firem i obchodníků ráda pořádá obchodní setkání v některém z luxusnějších podniků. Při tom často používají své notebooky či PDA a nemožnost připojení se k internetu a přes něj pak do podnikové sítě bývá důležitým limitujícím faktorem. Mnoho z nich už proto alespoň jednou navštívilo restauraci s bezdrátovým k internetu pro hosty a ze zvyku ji navštěvují i tehdy, když notebook nevyužijí. Pokrytí vlastních prostor internetem se tak stává konkurenční výhodou a přitom podniky nemusí často investovat ani korunu, stačí se obrátit na firmu, která vše zařídí. V ČR jsou asi nejznámější sítě WideNet a Eurotel Wi-Fi, v oblasti venkovních sítí pak společnost WIA, ale stojí za to podívat se do seznamu bezdrátových sítí na serveru Internet Pro Všechny.

Výše napsaným však výčet vhodných míst pro hot-spoty nekončí – školy a univerzity mohou takto pokrýt své areály (ušetří na počítačových učebnách a zvýší přístupnost k informacím pro studenty a pedagogy), úřady mohou nabídnout internet svému okolí (a ulehčit tak práci a ušetřit na mzdách úředníků tím, že umožní elektronickou komunikaci s občany), banky mohou tímto způsobem umožnit snadný online přístup k účtům (řešení je bezpečné minimálně stejně jako internet), prodejny a sklady umožní snadné, rychlé a levné objednávky a podobně.

Situace v ČR se naštěstí stále zlepšuje a nové „horké body“ přibývají jako houby po dešti. Podle zákulisních informací se navíc v této oblasti připravují zajímavé novinky a služby, takže se určitě máme na co těšit.

Převzato z: Časopisu Computer