BLASSENweb - I PO ŠEDESÁTCE SE DÁ ŠKODIT

ZVLÁŠTNÍ SKUPINA DŮCHODCŮ - INVALIDNÍ

Jak jsme již na začátku uvedli, řady důchodců rozšiřují důchodci invalidní, dělící se na dvě skupiny. A - invalidní záměrně a B - invalidní nezáměrně. Ke skupině B řadíme poklidné, usazené typy důchodců, pouze někteří jedinci jsou agresivní.

V případě MHD jsou mnohem nebezpečnější příslušníci skupiny A, kteří se rádi ohánějí svým "služebním" průkazem, neboli "mrzačenkou". Většinou jsou tito invalidé zdravější než řípa, ovšem rádi přesvědčují o opaku. Najdou se i tací, kteří zajdou tak daleko, že na veřejnosti ukazují svá zranění a defekty (kratší nohy atd.), které si mohli za úplatu kdekoliv pořídit a s jejichž pomocí se vehementně domáhají nejen místa k sezení, ale i ostatních ústupků, či ohleduplností.

Obě skupiny rozdělujeme shodně, ale příslušníka Áčka poznáme okamžitě podle řečí a vychloubání, že oni jsou už deset let chromí.

Invalidy dělíme podle způsobu přemísťování na tři nejtypičtější skupiny:

1. invalida pěší
2.invalida polopěší
3.invalida pojízdný (mobilní)

1. invalida pěší

se pohybuje pomocí vlastních nohou, rukou či trupu. Často se během chůze či pohybu podivně kroutí a hemží, což u náhodných chodců vyvolává úsměv. Invalida pěší je zatrpklé, nesnášenlivé a popudlivé povahy, není nasnadě se s ním pouštět do obsáhlejších diskusí. Doporučujeme pustit a mít klid.

2. invalida polopěší

používá při přesunu různých holí, berlí, šlapátek a hejblátek. Ve výběru či výrobě těchto pomůcek jsou invalidé velice zkušení a vynalézaví. Často sebou do ulic táhnou učiněný arsenál. Polopěšáci jsou smířeni s osudem a jestliže je nepustíme sednout, berou to jako samozřejmost.

3. invalidé pojízdní

takzvaní "Sporťáci", jsou bez výjimek upoutáni na svůj invalidní vozík, neboli "kriplkáru". Tyto bývají často různě vyšperkovány a nazdobeny. Ozdoby, pneumatiky a naleštěné stroje bývají chloubou celého příbuzenstva a vypovídají o společenském postavení Sporťáků. Nebezpečí nám od Sporťáků hrozí jedině v metru, neboť tramvaj i autobus jsou pro ně zcela nepřístupné. I v metru však nemusíme mít strach, protože svoje místo k sezení už mají dávno předplacené.

VYHODNOCENÍ:

Závěrem tolik, že při setkání s invalidou záleží na názoru a přesvědčení jedince, který sám posoudí, zda pustit, či nikoliv.

Autor: danvin