BLASSENweb - I PO ŠEDESÁTCE SE DÁ ŠKODIT

CELKOVÝ POPIS TYPICKÉHO DŮCHODCE

Důchodce je člověk, který na první pohled budí dojem člověka stářím zlomeného a s osudem smířeného.
Kdo se nechá oklamat tímto mylným dojmem, je předem odsouzen k velice nepříjemnému cestování.
Důchodci se dělí na dva nejzákladnější druhy - na muže a ženy (důchodce a důchodkyně).

DŮCHODCE:

Důchodce pohlaví mužského užívá dva základní druhy oděvu - zimní a letní.
Zimní obléká celou zimu, polovinu podzimu a polovinu jara, letní po zbytek roku. Zimní oděv se skládá ze starých lakovaných bot, popřípadě příslovečných parádních důchodek nebo holínek - filcáků.
Kalhoty jsou ze starého obleku, případně zděděné po otci nebo získané z popelnic. Většinou mají šedou barvu, nebo odstíny šedé až černé, zámožnější důchodci používají barvu tmavě zelenou, nebo modrou.
Další části oděvu - vrchní, nejsou vidět pod pláštěm, lze si však domyslet, že tvoří základ oděvu letního. Plášťů je více typů. Nejčastěji používaný je takzvaný huberťák. Tento se vyskytuje v různobarevné kombinaci, nebo v základních barvách černé a šedé.
Typické poznávací znamení pro huberťák je jeho specifický zápach, který se ovšem u každého důchodce liší. Další hojně používaný plášť je méně známý baloňák. Ten se vyskytuje zejména v černých, nebo tmavých barvách - má základní nevýhodu, nehřeje a důchodce je nucen si pod něj oblékat teplou vložku nebo svetr.
Dosti používané svrchníky jsou i různé bundy a větrovky různých barev a střihů, většina důchodců však zůstává věrná huberťákům a baloňákům. Dalším nezbytným doplňkem zimní výbavy důchodce je pokrývka hlavy. Pokrývek hlavy je rozličná škála, jmenujme jenom ty nejzákladnější: čepice s kšiltem, klobouk, starý kulich, debilka nebo poměrně oblíbená ušanka.
Celkový dojem důchodce v zimním oděvu umocňuje šála, většinou vlněná, síťová nákupní taška a hůl. Někteří parádivější důchodci jsou vybaveni i rukavicemi, nezřídka s ustřiženými prsty, to je však mezi řadovými důchodci odsuzováno jako nešvar.

Letní oděv tvoří poněkud lehčí obuv - polobotky a sandále.
V nouzovém případě lze použít zimní boty. Kalhoty jsou většinou stejného typu jako zimní; bylo vysloveno podezření, že jde o jedny a tytéž kalhoty, ovšem tento dohad není nijak podložen.
Jako vrchní část oděvu jsou používána staré košile, trička a svetříky, nezřídka doplněné zašpiněnými vázankami. Přes košile a trička je nošeno starší sáčko nebo lehká větrovka. Doplňky jako čepice, hůl a síťovka zůstávají většinou stejné.

DŮCHODKYNĚ:

Důchodce pohlaví ženského, obecně důchodkyně, je ostatně jako každá žena daleko marnivější a parádivější.
Někdy zůstává až rozum stát nad garderóbou některé zámožnější představitelky této společnosti. Na rozdíl od důchodců používají důchodkyně více druhů oděvu.
Pochopitelně mají také zimní a letní typy, ale mezi ně zařazují nepřeberné množství kombinací, složených z výše uvedených základních typů.

Zimní oděv je složen převážně ze zimní obuvi a svrchníku. Obuv je zastoupena především typickými důchodkami, nebo teplými bačkorami.
Pozornost poté upoutá kabát, většinou módně střižený baloňák, nebo slušivější huberťák. Často jsou také používány různé pláště a kožíšky, záleží na vkusu majitelky.
Nohy chrání punčocháče, silonové nebo vlněné. Důchodkyně často používají rukavic a pestrobarevných šátků na hlavu, popřípadě rozličných typů baretů. Jako základní doplněk je zde nákupní vozík, hůl, popřípadě nákupní taška a pes na provázku (většinou Míša, Ťapina nebo Alík).

Letní oděv většinou tvoří starší pantoflíčky nebo bačkory, případně doktorské sandále.
Punčocháče většinou zůstávají, doplněné slušivou zástěrou, nebo pestrobarevnými šaty z 19. století.
Přes šaty je často možno vidět ledabyle oblečený svetřík nebo prodavačský plášť modré barvy. Zástěra většinou zůstává i v kombinaci se šaty. Zástěra je obyčejně vybavena hlubokými kapsami s různým obsahem, často překvapujícím. Jako pokrývka hlavy jednoznačně převládá šátek a sponky, řidšeji natáčky.
Doplňky jako nákupní vozík, hůl, berle či pes zůstávají prakticky nezměněny.

Další kombinace oděvů jsou poměrně rozšířené a těžko evidovatelné. Každá důchodkyně má svůj takzvaný styl a proto se oděvy kombinovanými důchodkyně liší nejen od ulice k ulici, ale často i od baráku k baráku, či dokonce od patra k patru.
Proto od popisování těchto fází oděvu upouštíme, vzhledem k obtížnosti podchycení všech variant.

VYHODNOCENÍ:

K této kapitole je nutno dodat, že podobně jako indiánské nebo africké kmeny, taky důchodce je možno rozpoznávat a rozlišovat podle oblečení a chování.
Často jen podle ozdobné řezby na berli, způsobu zapnutí bačkor nebo gesta při otevírání popelnice identifikujete příslušníka Karlínského či Vršovického klanu. Je tedy možno si při studiu života důchodců časem osvojit jistou rutinu.

Autor: danvin