BLASSENweb - I PO ŠEDESÁTCE SE DÁ ŠKODIT

PROSTŘEDKY HROMADNÉ DOPRAVY

Jistě všichni víme, že MHD má tři, zcela odlišné druhy dopravních prostředků. Než jednotlivé druhy rozebereme a popíšeme, je nutno upozornit, že nebezpečí, před kterým chceme varovat, se neskrývá pouze v MHD, ale i v obyčejné dopravě.
Tomuto nebezpečí však dokáže čelit prakticky každý, i dementní a naprosto nevzdělaný jedinec. Dále bychom chtěli ujistit, že v prakticky nepoužívaných prostředcích dopravy, jako je lanová dráha, výletní loď, drožka či rikša, se není čeho obávat. Nejprve tedy hrubým náznakem popišme tři základní prostředky MHD - autobus, metro a tramvaj.

AUTOBUS:

Autobus je dopravní prostředek vybavený motorem, poháněným naftou, či v dnešní pokrokově ekologické vlně zemním plynem.
Je opatřen řidičem, který je odpovědný za plynulost a bezpečnost dopravy.
Autobusů jezdí více typů. Mezi nejběžnější patří dlouhej (harmonika) a vobyčejnej. Je důležité si zapamatovat, že vobyčejnej jezdí po trase, která je značně frekventovaná a tudíž má autobus delší intervaly.
Je to v podstatě logické, protože jinak by se řidič nemohl ani s nikým pohádat. Dlouhej jezdí všude tam, kde by na množství pasažérů stačil vobyčejnej, za to má tu výhodu, že často fungují jenom jedny, nebo dvoje dveře.
Autobus je vybaven strojky na označení jízdenky. Řidičovi je naprosto jedno, zda si pasažéři jízdenky označí, nebo ne. Autobus na naftu je značně neekologický dopravní prostředek - smrdí, zamořuje ovzduší, je hlučný, dýchavičný a neustále zde hrozí nebezpečí defektu - píchnutí pneumatiky.
Autobus má dlouhé intervaly mezi jízdami, ale velice krátké intervaly při otevírání a zavírání dveří. Některé zastávky dokonce ignoruje a jede dál.
V autobusu nám prakticky nebezpečí ze stran důchodců nehrozí - autobus nehlásí zastávky, příliš rychle zavírá dveře, je vybaven vysokými schody, jezdí většinou po trasách pro důchodce nepoužitelných a hlavně převáží zejména pasažéry důchodcům absolutně nevyhovující - chlapy v montérkách, co jedou na jedno a nemají chuť se hádat.

METRO:

Metro je hojně využívaný dopravní prostředek, pohybující se téměř závratnou rychlostí pod zemským povrchem.
Je vybaven strojvedoucím, který nese odpovědnost za plynulost dopravy a je stále pod velkým psychickým tlakem, zejména při projíždění stanicemi.
Metro má tři trasy - A,B, a C.
Nejpoužívanější trasa je B, proto má tedy nejdelší intervaly. Nejkratší intervaly má trasa C, zato zde však mimořádně protahuje.
Trasa A se drží známé tradice - zlatá střední cesta. Cestování metrem je pohodlné a rychlé, ale velice zdlouhavé je přecházení různými podchody a přestupy.
Vstup do metra je opatřen strojky na označení jízdenek, zároveň je metro vybaveno neobvyklým množstvím revizorů. Metro je ekologický dopravní prostředek, neboť je poháněn elektrickou energií a nezamořuje ovzduší. Nebezpečí napadení důchodci v metru je relativně malé.
Důchodcům nevyhovují dlouhé a krkolomné přestupy a podchody, místa k sezení v metru jsou otočena do vozu - důchodce nemůže argumentovat větou: "Mladý pane (paní), pusťte mně laskavě k okénku!".
Důchodci metro využívají zřídka, zejména k rychlému přesunu na místo srazu.

TRAMVAJ:

Vysoce ekologický dopravní prostředek, bohužel nejhojněji využívaný občany všech věkových kategorií.
Tramvaj se skládá ze dvou vozů (popřípadě jednoho) a jednoho řidiče.
Řidiči jsou většinou poklidní chlapíci, pouze zřídka místo řidiče zastává osoba krajně nevyhovující.
Řidičovi je šuma fuk, zda si cestující označí jízdenku, zato jsou velice alergičtí na připomínky ze stran pasažérů. Tramvaj je vybavena strojky stejného typu, jako autobus.
Tramvají jezdí mnoho linek, mezi nejfrekventovanější patří ty, které jezdí po trase vedoucí centrem města - 3,9,24,7,4 atd.
Tyto tramvaje mají také nejdelší intervaly. Tramvaj se pohybuje pomocí bytelných kolejnic zapuštěných v zemi a je poháněna elektrickou energií, spolehlivě tedy funguje i při sněhu a náledí.
Jediné nebezpečí výpadku dopravy, které zde hrozí, je výpadek elektřiny, doprovázen populární větou pražských tramvajáků: "Sme bes proudu!".
Z hlediska nebezpečí ohrožení důchodci je tramvaj daleko nejnebezpečnější.
Pro důchodce má řadu výhod. Pružná doba otevírání dveří - někteří řidiči rádi vyhoví a počkají, celkem spolehlivé hlášení zastávek, víceméně dodržovaný jízdní řád, za jízdy je možno hledět z okna, přístupný vchod se zábradlíčkem a hlavně je tramvaj opatřena nízkým počtem sedadel, tudíž důchodcům umožňuje bez problémů obsadit 80 a více procent míst k sezení.
Dále pak při náhlém rozhodnutí přestoupit na některou z jiných tras, je toto možné prakticky všude.
Je tedy třeba si zapamatovat, že právě v tramvaji, kterou vyhledává největší počet obyvatel, nám nebezpečí hrozí takřka na každé stanici.

Autor: danvin