Milý Ježíšku,
včera večer jsem nemohla usnout, protože můj malý bratříček, o kterého se starám už půl roku, co nám bomba zabila oba rodiče, dostal vysokou horečku.
Chodila jsem k 50m vzdálené studně, abych mu mohla pomáhat alespoň studenými obklady.
A tak jsem nevyspalá, ale musím jít pracovat na pole, abychom měli alespoň pár penízků na jídlo. Sice to vystačí na 2 malé placky denně, ale nestěžujeme si, protože víme, že jiné děti jsou na tom ještě hůř.
My alespoň máme s bratříčkem jeden druhého a i do žaludku máme občas co dát.
Už mám ale celé bolavé tělíčko, protože musím chodit každé ráno v 5 hodin do 7 km vzdálené osady, kde v africkém horku okopávám pole, sázím obilí a zalévám těžkými konvemi.
Pak se zase pozdě večer vracím domů, abych bratříčkovi přinesla něco do žaludku. Občas mu dám i svůj díl jídla, protože on je ještě moc maličký a potřebuje více jíst než já. Mě stačí i suchá tráva, když je nejhůř. Mám jednu stejně starou 12-ti letou kamarádku a tak chodíme spolu.
Na cestě si i občas zpíváme.
A tak jsem tě, Ježíšku, chtěla poprosi, pokud si najdeš trochu času, aby když jsou ty Vánoce, mohlo být na světě více tak šťastných lidí jako jsme my, kteří budou mít jeden druhého a občas i co do bříška.
Také bych si přála, aby děti mohly chodit do práce za doprovodu hezkého brzkého sluníčka, pak jim třeba nebude tak smutno. A pokud by tě to moc neobtěžovalo, našel bys pro nás s bratříčkem pár placek navíc?
Vím, že je na světě spousta lidí, kteří nemají vůbec co jíst, tak jen pokud by zbylo. A ještě bych tě chtěla poprosit o to, jestli bys mohl pozdravovat maminku s tatínkem a vzkázat jim, že jsme s bratříčkem moc stateční a vede se nám dobře. Stále je máme moc rádi. Veselé Vánoce, Ježíšku!
Autor: Neznámý
WebSupport
