BLASSENweb - Černý průvod

Vítr ohýbá tenké stromy,
Žlutý kotouč slunce schoval se za mraky.
To snad ne! Ne! Nejsme to my!
Vždyť to láska dělá citové žebráky.

Náhle černá zaplaví tvůj pohled.
Černí muži, černé ženy, černé děti.
Všichni v černém, kam až dohled.
Vše hnije, chřadne, tleje v černé sněti.

Ano jsme to my, ten černý dav.
Schováváme se za svou vlastní temnotu.
Kde je teď čest? Kam zmizel mrav?
Kde nechali jsme hrdost, víru, ochotu?

A v čele průvodu černá věc,
tak dlouhá, úzká, hranatá.
I kněz má černý růženec.
Však kudla v rakev zaťata.

A všichni jdou, co jeden muž,
Jdou pohřbít lásku lidé světa.
Teď jen nenávist jim zbude už,
teď nenávist má právo veta.

Autor: Petr Harmáček (Harmy)