Jen tak lítám sem a tam a nevím co se vlastně děje? V poslední době sleduji lidi, jak na tom vlastně jsme, a zjišťuji, že docela bídně. Lidi na lidi jsou jako saně, člověk na člověka jako kat. Jan Werich nejspíš moc dobře věděl, o čem zpívá. A je to vidět.

Člověk všeobecně se nedokáže domluvit s jiným člověkem. Ale proč to tak je?? Zjišťuji několik faktoru. Žijeme moc ve spěchu, každý žije jiným stylem život a hlavní důvod je, že nežijeme „tady a teď“. Myslíme na budoucnost, plánujeme, převracíme, až z toho kolikrát i blbneme. Jako zákon schválnosti nám pomůže, že nám ty plány nevyjdou. Náš svět se hroutí, stavíme se do ústraní a nedokážeme vyslechnout nikoho. Ano je to přesně tím. Já jsem se radši rozhodl, že už nikdy nic plánovat nebudu a je to lepší. Nikdy nevíte, jestli vás zítra nepřejede autobus. Tím myslím, že nevíte, co se vám může stát.

Člověk nežije do nekonečna, ale jako potenciálního nepřítele tu nemá nikoho, jen člověka. Člověk pro člověka je tak silné nebezpečí, že kdybychom to měli srovnávat s nějakou bombou, tak jen to hned několik atomovek najednou. Tak rychle se jednou vyhubíme, a není od toho moc daleko.

Nenávist, zlo, to všechno nás provází, to všechno je lidská vlastnost. A nikdo z nás si nedokážeme pomoct? Nevím, proč takový jsme, proč jsme se vlastně vyvinuly do takových „zrůd“, ale myslím, že kdyby si člověk začal uvědomovat sám sebe, že by se s tím dalo něco udělat. Většina lidí miluje společnost a to je první krok, jak si uvědomit sama sebe a začít si život správně užívat. Vždyť hlavní, co na světe pro lidi je, je láska a přátele. Bohužel si tohle uvědomuje čím dál míň lidí. Je to dáno rozmachem technologii, společnosti apod. Žijeme v uspěchané době a nejspíš jsme už zahodili brzdové destičky k tomu, abychom mohli zabrzdit. Tímto tempem se tu lidská rasa už moc dlouho nezdrží.

Prosím ohledněte se za sebe, uvědomte si, kdo vlastně jste, a zašlápněte brzdu a pomozte náš svět a životy lidí dostat zase na úroveň vážené rasy. Pokud se tak nestane, jednu se úplně zničíme a obavám se, že to nebude moc dlouho trvat. Možná to zažije už jedna z nynějších generací.

Člověk má strašně moc problémů, a když se to na hromadí, i když je sebevíce klidnější, jednou stejnak vybouchne a zlost si vylije na druhých. Měl bych pro váš řešení, jak tohle zvládnout, a myslím, že je to hodně účinné řešení.

Máte hlavu plnou problému a různých jiných věcí, stíhá vás jedna deprese za druhou? Sedněte si v pohodlí do křesla a pusťte si nějakou dobrou hudbu, která z vás tu špatnou náladu dostane. Nemyslete na nic, jen se podejte té hudbě a úplně se uvolněte. Ucítíte zvláštní pocit. Mrazení v zádech, pocit, jako kdyby jste se vznášeli. Dostanete se do jiných dimenzí toho světa a pochopíte a uvědomíte si sama sebe. A až se tak stane, budete už vědět, že láska a přátelství musí vždy vyhrát nad nenávistí a zlem. Pak už jen zavolat přátelům a vyrazit si někam sednout a popovídat.

Hlavní je zvolnit z tempa dnešního života. Vlastně se hubíme z toho, že není čas, že nic nestíháme. První a druhá světová válka vznikla taky tak. Když říše německého národa chtěla kolonie a v té době už neměla čas ani možnost nic objevovat. Tak vznikly i války v perském zálivu. Jsou to války o ropu, kdy každý ví, že ropa dochází a už není čas objevovat nová ložiska, které možná ani nejsou.

Autor: Maxel