Až přijde smrt
Publikováno: Neděle, 20.02. 2005 - 02:13:01
Publikoval: Maxel
Téma: Harmyho sbírka
K plamenům krbu usedá
v houpací křeslo starý kmet.
V ohni se před ním otvírá
ten zvláštní, prapodivný svět.
Své ruce k ohni pozvedá,
Jsou staré již a kostnaté.
S pohledem v oheň přemítá,
kde asi nechal mládí své.
Plamen mu ruce zahřívá,
otáčí jimi tam a zpět.
Tak slabý teď se cítívá.
Na smrt už čeká starý děd.
Nikdy ze smrti neměl strach,
vždycky si myslel, že jen usne.
Že tělo obrátí se v prach,
že jeho mysl prostě zhasne.
Jako když svíčka dohoří
a plamínek je uhašen.
Teď k němu ďábel hovoří
a možná přijde mnoho změn.
Vždy věřil, že smrt vše skončí.
že po ní už nic nebude.
Možná však cesta tím nekončí,
i když tělo už mu nezbude.
Už ji slyší klepat na dveře.
I přesto, že je zamčeno,
ona už si sama otevře
a již vše bude skončeno.
Stále se tomu nechce věřit,
stále je z mládí přesvědčen.
Jen světským metrem všechno měřit,
žádný bůh nebyl dosvědčen.
Co ještě mohl udělat,
co všechno mohl ještě stihnout.
Ne, sedět tu, nic nedělat
a snažit se tu světu vyhnout.
Přece teď přesvědčen již není.
Přece má ze smrti strach.
Zemřít nechce bez rozhřešení,
byť satan jen byl jeho brach.
Z hlavy už spad poslední vlas,
jak poslední list z podzimního stromu.
Ten strom však s jarem vzejde zas,
u něj však nedojde již k tomu.
Teď vetchý stařec křičí k Bohu,
„Odpusť, prosím mi můj hřích!
Víš, že za něj sám nemohu!“
Strach už nemá v očích svých.
Teď klidný může odejít,
s Bohem již účty vyrovnal.
Není již třeba strachu mít.
Ze srdce mizí všechen žal.
Přichází zadostiučinění.
Pomalu se víčka klíží.
Není již třeba odčinění.
Smrt se k němu tiše blíží.
Své oči zavřel naposled,
smrti se klidně odevzdal.
Ta dáma pro něj přišla hned.
Nikdo neví, co potom bylo dál…
Autor: Petr Harmáček (Harmy)
|
Hodnocení článku
Průměrné hodnocení: 0
Účastníků: 0
|
WebSupport
