BLASSENweb - the future of your web !

Člověk je zvláštní stvoření. Nevyzpytatelný. Ale nechci se bavit o tom, co kdo dělá špatně či dobře, ale spíše o lidských pocitech. Každý prožívá určité období, určité nálady, špatné, dobré, někdy až úplně zvláštní. Někdy se cítíte v euforii radosti, jindy zas ve světě plným klamů a špatnosti. Co si asi takový člověk, který se ocitne na prahu „konce“ může myslet?

Každý z nás jednou pomyslel na sebevraždu. Ani v duchu si člověk neumí představit, jaký je to být na pokraji konce, pokud to nezažil. Já jsem to zažil a vím o čem mluvím. Jak bych vám charakterizoval konec? Konec v životě je něco, kdy se člověk cítí, že nemá nikoho, a nic, čeho by se při pádu do úpadku chytil. Člověk padá nekonečně, dokud nenajde nový smysl života. A když zrovna svitne, že by si mohl objevit, nastane jemný dopad a vše je hned v pořádku. Pokud ten smysl nenajde, stále padá, a je to jako s gravitací. Pád je rychlejší a rychlejší a stále menší šance se vrátit zpět a uvidět, že je svět krásný. Samotný dopad na tvrdou „zem“ je pak definitivní konec. Takový člověk už má mizivou šanci vrátit se zpět. Většinou to, tak jako pád z velké výšky, končí smrtí.

Nebudu mluvit o tom, co se stalo mě, ale spíš bych chtěl zmínit pár důvodu, které pak míří k dekadenci. Každý je asi zná moc dobře. Jde spíše, jak co člověk vezme. Třeba to může být jen „prkotina“, která nakonec skončí špatně. Jde o to, jak je člověk citlivý; na co víc a na co míň.

Určitě se shodneme, že jeden z největších a nejčastějších důvodu sebevražd je láska. Rozejít se s partnerem je pro skoro každého těžký. Říkám skoro, protože znám i pár lidí, kteří už to berou jako zálibu a nebo jako tu „prkotinu“, a tak si v tom i docela libují a nejradši bych je viděl někde na stráni před velkým pádem. Láska není něco, s čím si člověk může jen tak hrát, ale je to něco, co k člověku nějak přiroste a zůstane to v něm na vždy. Někdo to označí jako nemoc, ale nemoc přijde a zase odejde. Toto je něco víc než nemoc. Už se to s vámi narodilo a vyklube se to ve vás, až když je potřeba. A když se pak rozejdete, tak cítíte, že tu lásku zase musíte „uklidit“ „uzavřít“, ale ona nechce, a tady vzniká bod úrazu a už v tom jedeme.

Dalšími problémy jsou třeba rodinné problémy, problémy v práci, ve škole a tak. Někdy to prostě dojde tak daleko, že už nevíte kudy kam a cítíte jen volný pád. Pád do neznáma, chce se vám pořád brečet a vy nevíte co s tím. Jedním tím zákeřným pocitem je i to, že si myslíte, že vám nikdo nedokáže pomoct. Kdyby jste tento pocit překonali, určitě se z toho všeho dostanete, protože vám někdo pomůže, ale tento pocit nejde jen tak překonat. Uzavíráte se do sebe, cítíte jen bolest, svět už ani nevnímáte a pak uděláte něco, čeho nevím, jestli budete litovat vy, ale vaše nejbližší určitě ano.

A jak to řešit? Asi mi nebudete věřit, jak jsem to vyřešil já. Nemusel jsem překonat ani pomoc jiných. Vracím se tím i k článkům, které jsem napsal dříve. Hudba, lék světa, lék v životě, lék na vše. I na obyčejné nemoci. Jděte na místo, kde vám bylo vždy nejlíp, kde jste měli vždy klid, sedněte si, pusťte si nějakou relaxační pomalou hudbu. Skoro brečící. Asi si myslíte, že vás tato hudba spíše dřív přivede do hrobu. Nepřivede. Tato hudba vás donutí přemýšlet. Donutí vás najít i ten „pitomej“ smysl života a vy ho najdete. A když už poznáte, že je tu něco, pro co žít, přejděte na něco tvrdšího a jděte takhle dál až se dostanete na živou adrenalinovou hudbu, která vás roztancuje, která vás nabudí a rozesměje. Myslíte že je to nemožné? Není, je to tak. Budete to poznávat sami, sice to nějakou tu dobu trvá, ale funguje to. Až si na to jednou vzpomenete, bude vám lézt mráz po zádech, jak jste to zvládli. Hudba je něco magického. Něco, co ve vás probudí zase toho známého člověka plného života. Je to jako kdyby jste se po druhé narodili. Ale ne jako, vy jste se opravdu po druhé narodili, a víte, že kdykoliv se vám bude dít něco špatného, tak ta hudba vás z toho „vyseká“. Překonali jste všechno, je to za vámi. Jděte za přáteli, který vše už jen doladí a žijte na plno.

Přátelé je dar z nebes, pokud máte nějaké, na které se můžete vždy spolehnout a vždy víte, že vám pomůžou. Už nejhorší máte za sebou a tak se s nimi podělte o tom, co se stalo. Věřte, že pocítíte ještě větší úlevu a pak už jen žijete.

Hudba proniká do těla, zábava se rodí, svět už je zas růžový a vy chcete žít, tak jako vždy před tím. Vše se vyřeší a přátelé vám pomohou. A když nemáte ty přátele, s hudbou se nikdy neztratíte.

Vždyť přece: co život zkazí, osudem nenapravíš, a tak měň svůj osud a ovládej se podle sebe a žij podle sebe. V osud se neobracej, ten máš jednou napsaný, jen ty můžeš udělat „delete“ v odstavci a najít si nový článek ve svém osudu.
Piš si svůj osud sám a nenech ho za sebe psát jinou mocností!