
I muži, stejně jako ženy, bývají někdy vynervovaní a vyčerpaní. Do poraden psychologů chodí mnoho žen, které mají problémy s náhlým poklesem zájmu svého partnera o sex. Ale když pochopí, že to není jejich vina, velmi ochotně a trpělivě se snaží tyto situace zvládnout. Dříve než si automaticky vysvětlíte nezájem svého muže tak, že Vás přestal milovat, zkuste se zamyslet nad hlavním důvodem, proč se někdy muži obracejí k sexu zády.
Tohohle chlápka prostě budete milovat! Tohle je pravdivý příběh jedné nedávné svatby, který se odehrál na Clemson University, dokonce se dostal do místních novin...
Co je láska? Co je ten krásný cit, o kterém píši básnicí? Je velmi obtížné odpovědět na tu otázku. Každý ji vnímá jinak. Láska může být různého druhu – přátelská, mateřská anebo milenecká. Ale jedno mají společné. Obětovat se ve prospěch toho druhého, a snažit se poskytnout tomu člověku něco, co ho udělá šťastným... Máme totiž něco, co nás sbližuje, určitě pouto. Pouto, které je pocitem bezpečí, že nás někdo má rád. Je to tak krásný pocit vědět, že nejsem na tomto světě úplně sama, že někdo mě má rád. A přitom nechce nic jiného, než abych já byla šťastná. Nechce za to nic. Stačí mu ten pocit, že jsem šťastná. Žádný prospěch z toho nemá. Ale má ten krásný pocit, který ho hřeje u srdce a mně také. Nejsem sama. Je tu on. On, který mě má rád. A to mě drží nad vodou. Teď jsem mluvila obecně, ale dá se říci, že totéž podle mého názoru platí pro všechny druhy lásky.

Poznámky nezkušeného porotce jménem Frank z východního pobřeží
Nedávno jsem byl poctěn pozváním k rozhodování na soutěži ve vaření chilli. Jeden z rozhodčích totiž onemocněl a já zrovna sháněl nějaký kšeft. Zbývajícídva rozhodčí (rodilí Texasané) mě ujistili, že to chilli není tak ostré, jak se říká, a kromě toho mezi ochutnávkami se splachuje pivem, které dostanu v neomezeném množství zdarma. Takže jsem nabídku přijal...
Následují opisy bodovacích lístků:

Mal som 11 rokov keď som prišiel o zrak. Písal sa rok 1988 a počítače v domácnostiach ani školách ešte neboli. Ku klávesnici som prvýkrát zasadol až v roku 1995, keď som začal študovať na vysokej škole a v Bratislave na matematicko-fyzikálnej fakulte Univerzity Komenského existovalo pracovisko s ozvučenými počítačmi, kde mi ponúkli, že ma s počítačom spriatelia.
Samozrejme, musel som sa najprv naučiť strojopis, aby som vôbec mohol niečo do počítača napísať. Prvé mesiace boli teda iba o písaní. Až potom som mohol skutočne začať spoznávať operačný systém a programy. Bol to ešte staručký Ms Dos a všetky programy boli viacmenej v textovom režime rovnako ako internetové stránky. Tie boli relatívne jednoduché, hoci na druhej strane počítače hardwarovo nemali také vybavenie ako dnes a aby vôbec počítač mohol rozprávať, musela sa k nemu pripojiť špeciálna krabička, ktorá za pomoci akéhosi programu dokázala vyprodukovať niečo podobné artikulovanej reči. Sedel som teda pri počítači, písal na klávesnici alebo chodil šípkami po internetovej stránke a počúval umelú reč, ktorá mi oznamovala, kde som a čo sa nachádza na obrazovke.

Tak po dlhom hraní a skúmaní kódu TinyMCE WYSIWYG editoru som som sa rozhodol napísať tento článok, ktorý sa zaoberá zobrazovaním.

|
|